Cukr se vyskytuje v naší stravě v mnoha podobách. Fruktóza a glukóza dává přirozenou sladkou chuť oblíbeným druhům ovoce. Laktóza je nezbytnou součástí mléka. Cukr maltózu zase obsahuje pivo. Když ovšem řekneme cukr, většina lidí si okamžitě vybaví bílé krystalky řepného cukru – sacharózy.

 
Protože trendem zdravé výživy dneška je nesladit a sladké je považováno za nezdravé, sáhnou mnozí milovníci sladké chuti po nějaké vhodné alternativě „klasického“ bílého řepného cukru. A domnívají se, že jejich volba je zdravější. Vždyť jsou tyto produkty také podstatně dražší, tak to tak musí být. Obsahují jistě mnoho prospěšných látek. Nebo ne? Jak to s těmi cukry v nabídce obchodů vlastně je? Co na nás na regálech čeká?
 
Cukr bílý
To je produkt u nás tradiční, vyráběný z cukrové řepy. Obsahuje sacharózu. Používá se ke slazení nápojů a potravin a ke konzervaci. U některých potravin výrobci nahrazují tento cukr tzv. glukózo – fruktózovým sirupem, jehož výroba je levnější. Dle odborníků našemu zdraví moc neprospívá, přesto jsou výrobky s jeho obsahem prezentovány v obchodech jako zdravější. Neobsahují přece sacharózu, že!
 
Cukr hnědý
Tento cukr je vyráběn též z cukrové řepy a jeho sladkou chuť zajišťuje také sacharóza. Na rozdíl od svého „bílého bratra“ není rafinován, není tedy vybělen. Díky tomu obsahuje menší množství stopových prvků, minerálů, vlákniny a vitaminů. Aby ovšem náš organismus tyto látky z cukru využil, museli bychom ho konzumovat opravdu „ve velkém“, doslova po kilech! V této souvislosti hovoříme o tzv. paradoxu zdravého hnědého cukru. Je jaksi obecně „zažito“, že je zdravější než bílý. Toho využívají někteří vychytralí výrobci k vyšším ziskům. Bílý cukr prostě obarví (nejčastěji pomocí karamelu), aby získal hnědou barvu. Je pak samozřejmě dražší, za kvalitu se musí přece připlatit!
 
Cukr třtinový
Je sladký též díky sacharóze, surovinou k jeho výrobě je cukrová třtina. Výroba je jednodušší než v u cukrové řepy, protože třtina má méně nečistot. Podobně jako u hnědého v něm najdeme malé množství zdraví prospěšných látek. I v tomto případě bychom ho pro jejich využití jedli velké množství. Má lehce odlišnou chuť než bílý a hnědý. A také je podstatně dražší, protože se dováží z daleka – Asie a Jižní Ameriky.